Sen aneb "Nenechávej mě tady"

23. ledna 2014 v 20:25 | K. |  My diary
Zazvonil telefon a já ho beze slova vzala. Byla tam její máma a plakala.
Chtěla jsem se ujistit jestli je vše v pořádku, ale nestihla jsem nic říct. Její máma začala mluvit.
Začala jsem se třást a omdlela jsem.
Vzbudila jsem se v nemocnici a nic jsem si nepamatovala, jen to, že mi její máma volala.
Otevřela jsem oči, moje máma se nademnou skláněla a kolem stála cela její rodina, tři bráchové, dvě ségry, máma s tátou.
Jen ona nikde.
Matně jsem začala vzpomínat, co se stalo.
"Je mrtvá" znělo mi v hlavě pořád a pořád dokola.
V tu chvíli jsem začala pozorovat tváře všech kolem a mysl mi znovu vypověděla.
Když jsem se znovu probudila, hned mě z nemocnice odvezli.
Čtěte dál, prosím :)

Seděla jsem doma na posteli a užírala jsem se pocitem viny.
"Kdybych ji poslechla a šla s ní, nic by se nestalo". Byla to moje vina.

Byl tady den pohřbu. Pršelo, odcházel totiž milovaný člověk, člověk, kterého jsem měla ráda, ale nevážila jsem si ho.
"Chci ji vidět, naposledy" promluvila jsem a rakev se předemnou sama otevřela.
Přistoupila jsem k ní a viděla ji. Tu roztomilou tvář, která se vždy usmívala, ale teď, teď byla bez náznaku života.
Už jsem se otáčela, abych se přidala k ostatním, ale všimla jsem si rány na její ruce.
Díra od kulky? Ji zastřelili?
Šáhla jsem na tu ránu. Byla od kulky. Najednou mi bylo všechno jedno. Pohřeb i všechno ostatní.
"Ono ji nesrazilo auto, že ne?" zeptala jsem se její mámi.
Nedokázala se zmoci na slovo. Začala se třást a vyhrkly jí slzy.
Šla jsem. Šla jsem tam, kam se mnou chtěla jít. Na parkoviště. Nevím proč tam chtěla jít, ale já jsem to věděla jistě.
Vím, že tam bude. A já vím, co s ním udělám a nebo co on udělá se mnou.

Po cestě jsem plakala, protože jsem věděla, že se znovu setkáme. Věděla jsem, že umřu.
Došla jsem na parkoviště a on stál tam. Držel v ruce pistoli.
"Proč si ji zabil?" nevykala jsem mu, nebyl důvod.
Usmál se a namířil na mě zbraň.
"Neptej se, jdeš hned za ní"
Nevím jak jsem to udělala, ale vyhnula jsem se kulce a vykopla mu zbraň.
Najednou se to obrátilo a já držela zbraň naproti jemu. Byl bezbranný.
Zmáčkla jsem spoušť, jednou, dvakrát.
Sklopila jsem zbraň a on padl k zemi.
Zase mě začaly pronásledovat výčitky. Držím zbraň, kterou ji zabil a já jsem vrah.
Scholila jsem se ke kamionu, který stál poblíž a brečela jsem.
"Nebreč, kvůli tobě teď odcházím na lepší místo".
Zvedla jsem hlavu a nademnou se vznášel její duch.
"Není to tvoje vina, že jsem umřela. Nedělej si starosti a žij svůj život".
Nevydržela jsem to. "Proč?" začala jsem se ptát, ale zárověň jsem byla ´šťasná, že ji naposledy vidím "živou".
"Byl to můj osud" odpověděla na otázku.
"Ale kdybych šla s tebou..." nedokázala jsem to doříct.
"...tak bych tady seděla já a ty by si mi toto říkala" dopověděla za mě.
Dlouho bylo ticho. Protrhla ho až ona.
"Je můj čas, musím odejít" řekla a začala se pomalu vytráce.
"Žij hezky a neměj pocit viny". To byly její poslední slova.
"Neodcházej, neodcházej" prosila jsem ji potichu se slzami na krajíčku.
"Nechoď, ještě jsme toho tolik nezažily" brečela jsem, ale ona už byla nadobro pryč. Navždy.

Slyšela jsem něčí kroky. Vstala jsem a viděla ho.
Plně jsem ho obejmula.
"Slyšelas? Není to tvoje vina" řekl a rozbrečel se.
Plakal potichu, ale věděla jsem, že pláče. Plakala jsem taky.

Děkuji za přečtení. Tento příběch je opět výmysl mojí spánkové představy. Nic není skutečné a doufám, že se to skutečné nikdy nestane. :)
S láskou, trochu vyklepaná K. ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie* | © lovely-phoebe Ronnie* | © lovely-phoebe | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 18:07 | Reagovat

Ahoj, začala soutěž Best Supernatural Character - http://lovely-phoebe.blog.cz/1401/best-supernatural-character-1-kolo

2 Nila Nila | Web | 24. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

krásně napsané :)

3 Sabs Sabs | Web | 24. ledna 2014 v 20:43 | Reagovat

ahoj na blogu pořádám soutěž byla bych moc ráda kdyby si se účastnila :) http://favstars.blog.cz/1401/the-best-celebrity-prihlaska (omlouvám se za reklamu)

4 K. K. | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 22:31 | Reagovat

[2]: děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama